16.5.2022 | Herbert Freudenberger, autor termínu syndromu vyhoření, který ho zároveň popsal, protože ho sám prožil, sestavil dvanáct fází burnoutu.
Nemusí jít nutně takto za sebou a nemusí se objevit všechny. Vyhoření a jeho stupeň neumíme změřit. Jedná se o pocitovou záležitost. Tyto fáze jsou vodítkem k určení cesty vedoucí k vyhoření. Nic na světě nevznikne hned, vše má svoji „inkubační dobu“. Podívejte se na tyto fáze a zjistěte, zda vám (ne)hrozí vyhoření.
1. Nutkavá snaha po sebeprosazení
Na začátku můžeme pozorovat nepřiměřenou ambici. Jsou patrné snahy prosadit se v pracovní oblasti a tato snaha často přerůstá až do patologického nutkání.
2. Člověk začíná pracovat víc a tvrději
Jelikož musí dokázat sobě i ostatním, že zvládne i to, co mu v práci nevyhovuje, nastavíš si laťku velmi vysoko. Aby dosáhl stanovených cílů, zaměřuje se přednostně na práci, která vyžaduje více úsilí, než je běžné. Není výjimkou, že se snaží stále dělat všechno potřebné i nepotřebné sám. Tím současně předvádí, že je nenahraditelný, jestliže stačí udělat takovou spoustu práce a bez jakékoliv pomoci druhých.
3. Přehlížení potřeb druhých
Jakmile se plně soustředit na práci a prakticky všechen čas a úsilí obětuje, nemá čas ani energii na cokoliv jiného. Rodina, přátelé, jídlo, spánek se začínají zdát nepotřebnými a nezajímavými, protože mu ubírají čas a energii, kterou by měl investovat do práce.
4. Přesunutí konfliktu
Většinou už v těchto okamžicích si člověk začne uvědomovat, že je něco v nepořádku, ale není schopen rozpoznat zdroje svých problémů. To může vyvolat vnitřní krizi a pocit ohrožení. Také se objeví první tělesné obtíže - příznaky stresu.
5. Revize a posunutí hodnot
V tomto stadiu se člověk izoluje od ostatních ve snaze vyhnout se možným konfliktům a současně ještě intenzivněji popírá své základní potřeby, přestože ty se prostřednictvím příznaku slabě i silněji ohlašují. Práce pohlcuje veškerou energii, která zbyla, a žádná již nezbývá na přátele, zájmy, potěšení. Ve novém systému hodnot dominuje práce a nastává emoční otupění.
6. Popírání vznikajících problému
Člověk se stává netolerantním. Nemá rád sociální kontakty, přestává je vyhledávat a pokud se na nich musí podílet, představuji pro něj nesnesitelnou zátěž. Zvenčí je patrná narůstající agresivita a sarkasmus. Dost často začne obviňovat časovou tíseň, která je údajně odpovědná za vzrůstající problémy, a zapomíná přitom na to, že je pánem svého času a že jediná cesta z problému je změna vlastního přístupu a jednání.
7. Stažení
Sociální kontakty jsou již na minimu a situace se záhy změníme úplnou izolaci. Může začít vyhledávat alkohol, uklidňující prášky, nadměrné množství jídla, drogy. Pracuje přece „jak se má“ a zaslouží si úlevu. Často se objevují pocity beznaděje a ztráty smyslu.
8. Jasně patrné změny chování
Spolupracovníci, rodina, přátelé, ale i další lidé v jeho sociálním okolí už nemohou přehlédnout, že se jeho chování změnilo.
9. Depersonalizace
Pří ztrátě kontaktu se svými potřebami a vlastně sám se sebou je možné, že přestává pociťovat sebe i druhé jako cenné osobnosti. Jeho pohled na život se zužuje, je schopen vnímat pouze nemilou přítomnost života a život se mění v sérii mechanických funkcí.
10. Vnitřní prázdnota
Cítí se vnitřně vyprázdněný a pokouší se to překonat zběsilými aktivitami, jakými jsou třeba přejídání, sex, alkohol nebo drogy, tyto aktivity většinou pak překračují běžné sociální meze.
11. Deprese
Vyhoření v sobě může zahrnovat významnou depresivní složku. V takovém případě se postižený cítí vyčerpaně, beznadějný a domnívá se, že budoucnost mu nemá co nabídnout. Jeho život ztratil smysl a přibývá typických depresivních příznaku, jak psychicky, tak tělesných.
12. Syndrom vyhoření
Objevuje se emoční celkově psychicky tělesný kolaps, který může být důvodem k vyhledání lékařské pomoci. V extrémních případech se současnou přítomnosti deprese jsem ho objevit i sebevražedné tendence, na níž je možné položit jako na snahu uniknout ze situace.