27.1.2019 | Pokud se chce maminka na rodičovské dovolené, handicapovaný člověk nebo ten, co bydlí na samotě u lesa, zapojit do pracovního procesu, může pracovat z domova. Není to jednoduché a pro zaměstnance i zaměstnavatele je to velká zodpovědnost. Zároveň je to však šance, jak těmto lidem pomoci a zajistit firmám dobré pracovníky.
Leckdo používá ve smyslu práce na dálku slovo home-office. Není to ovšem všeobecné pojmenování. V tomto případě lze použít i slovo home telework, což znamená, že zaměstnanec pracuje pomocí komunikačních i IT technologií. Do této skupiny se řadí i ti, kteří část úvazku tráví v kanceláři a část doma.
Dalším pojmem je Telecottages, což je dřívější označení pro internetové kavárny, dnes jde spíše o co-workingová centra. To se dá zjednodušeně představit jako místo, které si člověk pronajme, aby se tam pracoval. Má k dispozici zázemí a potřebné služby, prostory pro školení a další.
Třetí skupinou jsou nomádi neboli non-home-workers, kam patří mobilní pracovníci. Cestují z osobních nebo pracovních důvodů a často překonávají i hranice státu. Jde o obchodní zástupce či inspektory. Prakticky nepotřebují svůj stůl, protože pracují mimo budovu.
Díky vývoji technologií je posledním typem vzdálená kancelář. Je to už decentralizovaná specializace, jako call centrum nebo virtuální asistentky.
Práce na dálku se začala postupně rozšiřovat na obory, které by se na první pohledy pro to ani nezdály vhodné. U IT odborníků či kreativců, překladatelů nebo copywriterů je odloučené pracoviště běžné, ale proniká už i do realit, obchodu nebo stavebnictví. Tak či tak je důležité, aby takový člověk uměl efektivně s benefitem práce na dálku nakládat.
Nejhorším prohřeškem se stává počítač samotný a prokrastinace. Některé firmy na nich samy zakazují přístupy na sociální sítě a další online nákupní servery. V domácím prostředí se člověk soustředí na své další resty, takže jeho náplň práce se neúměrně protahuje. Respondenti našeho výzkumu, kteří pracují z domova, tvrdí, že jim práce spíše nenabourává soukromý život a také že mimo dosah svých kolegů pracují mnohem intenzivněji. Na tom, jestli je v práci někdo neustále ruší, se neshodnou.
Stejně tak lidé volí pohodlné domácí oblečení oproti dresscode. Podle našeho výzkumu lidé nejčastěji nosí triko, tepláky, kalhoty nebo spodní prádlo. Hrozí takzvaný pyžamový syndrom. Někomu se pak lehce stane, že je ještě v poledne v nočním úboru.
Posledním velkým úkolem lidí, co pracují na dálku, jsou určité osobnostní rysy, bez kterých se neobjedou. Je to umění soustředit se na práci, efektivně komunikovat, rozumět pracovní náplni a technologiím, schopnost naplánovat si práci i čas.